5. den

Včera jsme se teda vyškrábali na tu nejvyšší horu národního parku Rondane a bylo to dost strašný. Nejdřív jsme kamsi dojeli autobusem a pak jsme šli 6 km pěšky po rovince a byla to hrozná pruda. Pak jsme se začali škrábat do vrchu a matka z tohoto závodu odstoupila z důvodu křeče v noze. No a my ostatní jsme lezli dál a výš a výš.. A pak jsme vylezli na takovej vršek a já si říkala už jsme skoro nahoře a vesele posvačila. No chyba lávky, lezli jsme dál další asi hodinu a pak jsme tedy vylezli na vrchol Vinjeronden 2044 m a ta nejvyšší Rondslottet byla hned vedle (2183) tak jsem si myslela hurá.. Houby, zase jsme slezli o pěknej kusanec dolů a pak zas nahoru.. No jak v blbákově. No a když jsme to všechno absolvovali tak dolů a pak stejnou cestou zpátky, včetně těch 6 km po rovince. Auta a autobusy totiž nemůžou dojet až pod horu, protože se tam půjčují kola a těch 6 km můžeš jet na kole. Zpáteční cesta na kole stojí 150 NOK (1NOK – 3,50 kč). A když chceš kolo s nosičem (jako ta věc na kole, ne člověk), tak to stojí 200 NOK.

Dneska měl být raft, ale jsme se této kolektivní taškařice nezůčastnili a šli jsme na výlet po okolí. Kousek jsme popojeli autobusem a nakonec jsme se celkem nedopatřením ocitli tam jak včera. Ale vzali jsme to na druhou stranu a bylo tam moc hezky, šly jsme s matkou kolem nějakých jezírek a v jednom jsme se vykoupaly. Bylo teda trochu studený..

Děkuji bratrovi za návod na opravu vařiče. Teda nechci, aby to vypadalo, že jsem proti dochtorovi zaujatá, ale přijde mi zvláštní, že se dva vařiče posraly potom, co dochtor začal plnit bomby… Dneska je bečka, ale je to 60 piv na 40 lidí, tak nevím..